Severní Anglie
Severní Anglie se táhne od hranic Walesu na západě k ústí řeky Humber na východě a až ke skotským hranicím. Skládá se ze západní a východní pobřežní oblasti, Jezerní oblasti (Lake District) a dalších národních parků (Yorkshire Dales National Park, North York Moors National Park). Oblast ve své jihozápadní části a kolem Newcastlu je průmyslová, ostatní části jsou zemědělské. Průmysl je orientován především na strojírenství. Dále je tu průmysl textilní (hlavně severně od Manchesteru). Na řadě míst (blízko uhelných dolů) byly vybudovány tepelné elektrárny. Zemědělství je v jihovýchodní části zaměřeno na pěstování pšenice a ječmene, jihozápadní a severní část slouží k pěstování ovsa, jsou zde velké pastviny se stády skotu či ovcí. Severní Anglii si budete moci prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Anglie.
York, (123 000 obyvatel) je město, jemuž se říká „hlavní město severní Anglie“ a je protipólem Londýna. Již v roce 71 zde byla založena římská vojenská stanice Eboracum a z ní se vyvinulo hlavní město provincie Britannia. Ve zdejším císařském paláci zemřeli římští císařové Septimius Severus (roku 211) a Constantinus Chlorus (roku 306). Konstantin Veliký zde byl prohlášen za císaře (roku 306). Po vpádu Germánů si je přejmenovali na Eoforwic a stalo se hlavním městem anglosaského království Deira. Král Edwin se oženil s Ethelbergou (dceru kentského krále Ethelberta). S ní přišel jako křesťanský misionář její učitel Paulinus. Ten v Yorku založil biskupství a stal se jeho prvním biskupem. Z Yorku se pak šířilo křesťanství do severní Anglie. York byl centrem vzdělanosti, zdejší škola získala věhlas i na kontinentu. V roce 867 však byl York zničen Dány, kteří je po obsazení přejmenovali na Jorvik. Roku 1068 se Yorku zmocnil Vilém Dobyvatel, stal se normanským městem a začal jeho rychlý rozkvět. V Yorku bylo postaveno 50 kostelů a klášterů. Od roku 1160 v Yorku během pěti staletí několikrát zasedal parlament, roku 1483 byl v Yorku korunován Richard III. Za občanské války dobylo York roku 1644 vojsko parlamentu společně se Skoty.
Durham (38 750 obyvatel), město nad řekou Weare je považováno za jedno z nejkrásnějších měst v
Anglii. Má mnoho historických památek a třetí nejvýznamnější univerzitu v zemi. Je střediskem stejnojmenného
hrabství a jedné z uhelných pánví v rozsáhlé nížině severní Anglie. Katedrála a hrad v Durhamu byly v roce 1986
zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Město bylo založeno v 10. století, kdy zde anglosaští misionáři založili osadu. V roce 995 byl na vrcholu kopce
postaven kostel, jehož okolí bylo silně opevněno. Zakladatel normanské dynastie Vilém I. Dobyvatel tu ve 2.
polovině 11. století založil hrad. Příznivý vliv na rozvoj města mělo zřízení biskupství. Dobou rozkvětu byla doba,
kdy v Durhamu sídlili biskupové, kteří požívali řadu práv (směli si vydržovat vlastní vojsko, razit mince apod.).
Druhým „zlatým“ obdobím bylo 19. století, kdy byla v blízkosti objevena ložiska černého uhlí. V roce 1831 tu byla
obnovena univerzita, kterou původně již v polovině 17. století založil „lord protektor“ Oliver Cromwell.
Po bitvě u Hastingsu v roce 1066 neměl Vilém Dobyvatel s jižní částí Anglie příliš mnoho starostí. Rychle ji ovládl a postupoval k severu. Čím hlouběji jeho vojska pronikala, tím složitěji si podmaňovala nehostinné kraje. Z důvodu obrany nedalekých hranic se Skotskem na nepřístupném skalnatém ostrohu nad řekou Wear postavili hrad, jenž byl od té doby mnohokrát přestavován, rozšiřován a adaptován, nikdy však nezůstal opuštěn. Na území Anglie stojí nespočet historických budov, ale jen málo z nich se může pochlubit tak starými dějinami jako právě majestátný hrad v Durhamu. Soudobý hrad stále kopíruje původní plány normanské pevnosti s věží na vyvýšeném valu a s vnitřními nádvořími, které lemují hospodářské budovy. Dodnes můžeme navštívit původní normanskou kapli z konce 11. století, velkou hradní aulu a řadu dalších zbytků nejranější stavby, které byly citlivě začleňovány do pozdějších stavebních úprav a rozsáhlého rozšiřování hradu za vlády severoanglických místokrálů - durhamských princů biskupů. Zatím poslední kapitolu svých dějin začal durhamský hrad psát v roce 1837, kde se stal - po Oxfordu a Cambridgi - sídlem třetí nejstarší univerzity v Anglii. Dvanáct fakult je roztroušeno po celém Durhamu. V hradní aule se však nadále konají slavnostní shromáždění, na nádvoří před katedrálou se ubírají procesí ke slavnostním inauguracím. Na hradě také sídlí hlavní univerzitní knihovna, administrativní místnosti a jídelna.
Katedrála, založená roku 1093, je nejlépe dochovanou ukázkou normanského slohu a klenba její lodi je údajně nejstarší gotickou klenbou v celé Evropě. Stavba začala v roce 1093 na místě „Bílého kostela“ k zachování svatých ostatků. Chrám byl dokončen roku 1133. Pozoruhodností v interiéru je mramorový kříž v podlaze, označující místo, jež nesměla překročit žena. Nad nahrubo vyzdobenými sloupy v lodi je kamenná klenba přes 850 let stará. V Galilejské kapli je hrobka Ctihodného Bedeho, který zemřel roku 735. Bede byl známý učitel, napsal první historii Anglie - History of the English Churches and People. Za přepážkou leží hrob sv. Cuthberta, který zemřel 20. března 687, strávil většinu svého života jako mnich a biskup na Svatém ostrově. Jeho tělo sem bylo přineseno roku 995. Je to největší svatý muž severu a katedrála byla vybudována jako stánek pro jeho ostatky.
Hadriánův val je nejvýznamnější římská pevnostní stavba, táhnoucí se od zálivu Solway Firth
na západě k Newcastlu upon Tyne na východě. Val měl délku 118 kilometrů. Se stavbou se začalo v roce 122 a dokončena
byla již v roce 132, měla chránit římské provincie před nájezdy Skotů. V hradbě bylo postaveno několik bran.
Stavba byla prováděna tak, že mezi dvě stěny složené z velkých kamenných bloků byla sypána hlína, písek, štěrk a
malta. Bezpečnost zvyšovaly hluboké a mělké příkopy. Síla valu byla 3 - 4 metry, výška 4 - 6 metrů (současná výška
je 1,8 metru), lemovaná na vnější straně příkopem a na vnitřní straně vojenskou silnicí. Součástí valu bylo 81
pevností a menších tvrzí s ubytovnami pro posádku. Kapacita pevností se pohybovala od 500 do 1 000 mužů. V každé
byly dílny, stáje a sociální zařízení. Udává se, že na obranu bylo potřeba kolem 10 000 mužů. I přesto se ji
podařilo několikrát zbourat. Opuštěna byla kolem roku 400.
Nejlepší pohled na val je u Housesteadu, kde byla vykopána další z pevností - Fort Vercocivium. Z ní se dochovaly
4 brány, obytné místnosti, velitelství, lázně, nemocnice, sklady a dílny. Zdejší posádka měla sílu 1 000 mužů.
Vojenská cesta vedla kolem zdi. Obvykle byla 5,3 metrů široká s na povrchu udusaným štěrkem. Zeď je nejsilnější
a nejpropracovanější ze všech římských hraničních prací. Ukazuje se, že zeď byla v držení Římanů do roku 383,
nejsou důkazy, že by zde potom ještě byli. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Anglie.
